VYBÍJENÁ

Úvod

Vzít si vybíjenou jako téma rozsáhlejší práce se zdá být velmi nezvyklým krokem. Ale právě v době příprav okolo ŠVP tento nápad ukazuje jeden z možných přístupů. Jak hru, která je notoricky známá ( a o které platí : “To přeci děláme.”) využít a použít v nových souvislostech a jak z ní vytěžit maximum. Maximum pro hru samotnou, další obory tělocviku a rozvoj třídy i jednotlivých hráčů.

Pod jednotlivými kapitolami se nacházejí jednotlivé recepty na činnosti v hodině nebo hry. Jak si je kantor poskládá a uplatní ve svých hodinách je jeho záležitost.

1.Technická příprava

1.1 Dlouhé přihrávky

Nejprve si s žáky v tělocvičně vyjasníme “čárování”. ( Předpokládám, že máte ve školní tělocvičně spleť čar….) Pak si určíme bodování. Za přihrávku dlouhou 3m – 3 body, za 5m – 5 b a tak dále až k maximu 9m. Žáci se rozdělí do dvojic. Každá dvojice má k dispozici 10 přihrávek. Dvojice si sama volí náročnost= délku přihrávek. Podle délky přihrávek sama sbírá body. Za zkaženou přihrávku nejsou samozřejmě body žádné. Maximum je tedy 90 bodů.

1.2 Střelba na cíl

Využijeme různých kruhů na podlaze tělocvičny. Půlka třídy trefuje z jedné strany, půlka z druhé. Cílem je trefit 5krát prostřední basketový kruh na podlaze. Začíná první polovina třídy. Kdo dřív trefí, má splněno a počká na spolužáky, kteří potřebují víc pokusů. Druhá polovina v uctivé vzdálenosti chytá míče. Když si odhází i druhá polovina třídy, může začít druhé kolo = totéž trefování, ale z větší vzdálenosti.

1.3 Zaháněná s medicinbalem

Do středu tělocvičny dáme medicinbal. Třída je rozdělena na poloviny, které stojí za čarami čelem proti sobě (i medicinbalu). (Vzdálenost čáry od medicinbalu – asi tak 3-7 metrů, družstva by tedy neměla být blíž než 6 metrů). Každý hráč má míč a na startovní pokyn se každý hráč snaží zasáhnout medicinbal tak, aby střelil-odrazil medicinbal co nejblíže k soupeřově čáře………..

1.4 Zaháněná

Hrají dvě družstva. Cílem je hodit míč co nejdále na soupeřovu část tělocvičny. Házet zpět na soupeřovu polovinu se může pouze z místa, kde byl míč chycen. Jak se hráči rozmístí na své polovině a jakou taktiku k vyhánění soupeře zvolí je věcí každého družstva. Vyhrává ten tým, který se dostane za hranice soupeřovy půlky.

2.Fyzická příprava

Jako v každém jiném sportu vyhrává ve vybíjené to družstvo, které je aktivní. “Statické”, nepohyblivé mužstvo, jehož hráči často stojí, většinou nemá šanci na úspěch.

Důležité je, aby hráči sami věděli, že je potřeba jít do utkání s nasazením = aby chtěli běhat.

Dále aby měli zažitou i hru bez míče a samozřejmě aby byli schopní utkání “uběhat”.

2.1 Člunkový běh , skákání přes švihadlo

Člunkový běh je metoda známá z tělocviku. Jedná se vlastně o “osmičkově” běhanou trasu 4x10m. Touto metodou se testuje/trénuje obratnost, výbušnost a zrychlení. Pro potřeby vybíjené by se mohly hodit i sériové “člunky”: tj. člunkový běh zaběhaný například v sérii 10x, ale volnějším tempem.

No a o přínosu skákání přes švihadlo není vůbec potřeba se rozepisovat.

2.2 Běháme v “linkách”

Pohyb při vybíjené klade důraz na to, aby hráč stál tak, aby neztrácel míč ze svého pohledu. Znamená to umět perfektně běhat pozadu, nedělat zmatky ve vlastní obranné řadě a přitom stále sledovat míč.

Cvičení : hráči si stoupnou v bezpečných rozestupech a pocvičí si třeba 10x běhání pozadu, otočka a zpět. Stále se přitom snaží udržet neporušenou linii všech spoluhráčů.

Je to opravdu důležitý návyk. Nejde o závodění, ale aby obranná linka efektivně spolupracovala a aby se někteří pomalejší hráči nezapomínali mimo obrannou linku a nestávali se tak snadným terčem pro soupeře.

2.3 Hra bez míče

Ve hře bez míče jde o to, aby všichni byli ve stálém pohybu, stále se pohybem “nabízeli” a to i tehdy, když míč nemají. Vytváření tohoto návyku nejde ani dospělým. Ale děti není potřeba podceňovat, zkusme to.

Cvičení:

Družstvo A se otočí zády k učiteli a družstvu B, které má míče. Učitel přidělí každému hráči B družstva, kterému hráči A družstva má přihrávat. Na signál hráči A družstva vybíhají a dostávají přihrávku od svých přihrávačů z B družstva. Vrátí přihrávku a vrací se zpět do základní pozice. Opakujeme asi 10x.

Družstvo A operuje na prostoru své části vybíjenkářského hřiště. Družstvo B přihrává odkudkoli.

Časem jsou možná tato ztížení: Hráči B družstva mohou být se svými A partnery různě překříženi atd. Také je možné ,aby si A družstvo místo vracení přihrávky zkoušelo střelbu na nějaký cíl – třeba medicinbal atd.

Družstva se pochopitelně vymění.

3.Herní příprava

Děti mají rádi pestrost. Následující úpravy běžné vybíjené mohou přípravu dětem zpestřit a kantorovi umožní zdokonalovat některé prvky hry.

3.1 Malé hry

Vybíjená se dá hrát i na trpasličím hřišti a v malých sestavách ( např. 2 proti 2, 3/3). Je ovšem nutné hrát molitanovým míčkem nebo děti vést k tomu, aby tuhle herní formu hrály opatrně – ne silou.

V tělocvičně je k této hře možné využít různých čar. Venku si malé kurtíky na tuhle minivybíjenou mohou načárovat děti samy.

3.2 Obranná hra ( “Na třetího”)

I stará dobrá hra „Na třetího“ může sehrát svoji roli při tréninku na vybíjenou. Také se dá říct, že hra “Na třetího” je vlastně poloviční vybíjenou.

3.3 Stínovaná hra – bez míče

Tenhle oddíl asi vzbudí rozpaky. Hrát vybíjenou jako scénku – bez míče??? Asi vám to přijde podivné. Ale i ve světě velkého sportu je normální nacvičování a přehrávání určitých situací. Jestliže hráči nejsou jasné základní taktické prvky bez míče, nebudou mu jasné ani s míčem. Výhodou stínované hry je to, že se nemusí odehrávat na hřišti. Vhod přijde třeba čekání v čekárně a různé další chvíle. Také jde samozřejmě o to, jak máte třídu navyklou. Jestliže si občas něco zahrajete nebo zdramatizujete text v čítance, nebude pro vás problém přehrát si některé situace ze hry.

3.4 Útočná hra

Výborně se hraje na krátkém(!) hřišti. Je ale bezpodmínečně nutné hrát pouze MOLITANOVÝM MÍČKEM!!! Najednou je schopen přehodit naprosto každý a kdokoli má chuť, může zkusit vybíjet. Hra je najednou mnohem živější a útočnější. Útočné návyky si tak mohou ozkoušet i ti, kdo by se k nim jinak dostávali jen velmi obtížně. Pro spoustu dětí je tato forma hry naprosto zajímavým zážitkem.

4.Taktická příprava

Nejdříve několik základních taktických pokynů:

· Upřednostňujeme vybíjení z pole (menší riziko ztráty míče)

· Zařazujeme klamavé “naznačení” střely/přihrávky

· Vyjasnit a správně hrát situace, kdy jsou míče nabité/vybité

· Zvládnout zvláštní výhody přihrávek – např. z boku

· Vzájemné nabíjení (i v běhu)

· Chytré používání šikmých/kolmých přihrávek/střel

· Změna tempa hry

· Využití naběhnutí na přihrávku

5. Testy

Začnu důrazným pokynem, že následující testová sada je pouhým návrhempro soukromý a orientační přehled učitele. Jako automatickou věc předpokládám, že případný test bude učitel používat uváženě a pozitivně. To znamená, že veškeré testování bude sloužit k tomu, aby měl kantor dobré podklady. Na jejich základě aby tedy mohl dobře a s citem povzbuzovat děti na jejich sportovní cestě.

Výsledky testů by se neměly objevovat nikde vyvěšené. Není snad třeba je tajit, ale spíš je používat k vhodnému slovnímu povzbuzení nebo nasměrování dětí.

·

5 bodů = …30 a víc přihrávek/1min 4 body = …25 - 29 3 body = …20 – 24 2 body = …15 – 19 1 bod = …5 - 14

Přihrávkový test = testuje se ve dvojici. Boduje se počet přihrávek za 1 minutu. Počítají se samozřejmě jen správné přihrávky. (Samozřejmě musí být všechny páry ve stejné vzdálenosti od sebe.)

Příklad možného bodování :

· Střelecký test A = trefuje se stanovený PEVNÝ cíl ( šplhací tyč, kužel). Každý má 10 pokusů.

5 bodů = …9-10 zásahů 4 body = …7-8 zásahů 3 body = …5-6 2 body = …3-4 1 bod = …1-2

Příklad možného bodování :

· Střelecký test B – LANA = trefuje se rozhoupané šplhací lano

5 bodů = …9-10 zásahů 4 body = …7-8 zásahů 3 body = …5-6 2 body = …3-4 1 bod = …1-2

Příklad možného bodování :

· Fyzická připravenost – obratnost – zrychlení – člunkový běh

Měří se 2 pokusy – trať odpovídá 4x 10m (viz. běžné metodiky TV). Časy obou pokusů se sčítají.

5 bodů = … pod 20 s 4 body = … pod 21 s 3 body = … pod 23 s 2 body = … pod 25 s 1 bod = … pod 30 s

· Skákání přes švihadlo = test výbušnosti a kondice

Měří se počet přeskoků švihadla – snožmo – za 3 minuty.

5 bodů …více než 250 přeskoků/3min 4 body … více než 200 přeskoků/3min 3 body … více než 150 přeskoků/3min 2 body … více než 100 přeskoků/3min 1 bod … více než 50 přeskoků/3min

Souhrnná testová tabulka je na konci článku.

6. Další hry (související s vybíjenou)

Na třetího, Mrazík, Koťata.

Tyto tři drobné míčové hry jsou dobře známé. Je ale možné, že je vy nebo děti znáte pod jinými názvy.

Na třetího

Dva hráči (dvě družstva) hrají proti třetímu, který je uprostřed hracího pole. Krajní (družstva nebo hráči) si přihrávají a snaží se vybít prostřední. Ten z prostředních, kdo byl vybit si vymění místo s tím, kdo ho zasáhl.

Mrazík

Je vybíjená hraná volně v prostoru. Každý může vybíjet každého. Vybitý je “zmrazen” na určitou dobu = nesmí se pohybovat. Vysvobozuje se například po napočítání do padesáti nebo učitelovým občasným vysvobozovacím signálem (třeba píšťalkou nebo zvonkem), který vrátí do hry všechny vybité.

Koťata

Hráči obstoupí kruh namalovaný na zemi. Jeden z nich vyhodí míč tak, aby padal do kruhu a ,ale zároveň byl nadhozen dostatečně vysoko = aby se dal chytit. Těsně před vyhozením musí vyhazující říct jméno spolužáka, který má míč zachytit.Když se to podaří a vyvolaný hráč míč chytí, řekne jméno dalšího hráče a situace se opakuje.......

Když ale volaný hráč nechytí, nastane další zajímavá fáze hry. Všichni se “rozprchnou” a utíkají tak dlouho, než se ozve signál : “STOP!” Tenhle signál vydá “vyvolaný” hráč, kterému se už podařilo míč chytit.Všichni prchající hráči musí v tenhle moment zastavit a stát bez pohybu. Teď se třemi skoky přiblíží k libovolnému spoluhráči a pokusí se ho vybít.

Bodování: Každý hráč dostává 5 bodů před začátkem hry. Za každé úspěšné vybití si přičítá ,za neúspěšné odečítá 1 bod. Hráč, který odolává vybití, bod ztrácí, když je vybit a naopak bod získává, pokud se vybití ubrání chycením střely nebo jakkoli jinak.

Po vybíjecím pokusu se hra zase vrací na začátek, do normálního průběhu.

Kantor pochopitelně hlídá dodržování pravidel.

7. Umístění her v hodině TV

Klasická hodina by měla mít starý dobrý čtyřdílný formát, kde první část je “zahřívací”,následuje průpravná část, po ní může přijít hlavní část a hodinu zakončí uvolňovací část.

Asi se shodneme na tom, že v úvodní “rozehřívací” části hodiny máme lepší činnosti v repertoáru než vybíjenou. Moc bych tuto hru do úvodu hodiny nedával. Svaly nejsou zahřáté, ani protažené a charakter pohybů ve vybíjené je přece jen švihový a dost nárazový.

V průpravné části hodiny se pochopitelně mohou objevit i průpravné hry k vybíjené popsané výše. Umístit jednu partii vybíjené – 2x7minut do do hlavní části hodiny se pak rozumí samo sebou.

Nejlogičtější a efektivní může být také zařazení vybíjené do závěrečné části hodiny.

8. Vazby přípravy na jiné obory TV

Pokud se pustíme do rozsáhlejšího projektu s vybíjenou nemusíme mít pocit, že bychom něco zanedbávali.Vybíjená svou šíří záběru přesahuje i do jiných oborů tělocviku. Cokoli uděláme s cílem zlepšit vybíjenou, okamžitě se promítá do dalších oborů tělocviku.

Jestliže například dobře uděláme s dětmi "pohyb bez míče", okamžitě se to projeví i v dalších sportech: přehazované, minifotbálku atd. ....

Také míčová a přihrávková technika speciálně trénovaná pro vybíjenou je vlastně také naším dílčím cílem sama o sobě.

Podobně to platí samozřejmě i pro trénink pohybu a fyzičky.

9. Staré a nové pojetí vybíjené

Nedá mi to, abych se o tomhle zajímavém a stále přežívajícím rozdílu nezmínil. Na rozdíl mezi "NOVÝMI" a "STARÝMI" pravidly asi budeme narážet ještě nějaký čas. A ještě i v okamžiku, kdy už si budeme myslet, že všichni už jedou podle nových pravidel se třeba na letním táboře stane, že nějaký vedoucí zavede stará pravidla tak, jak si je on pamatoval z dětství.

O co jde?

Stará pravidla byla často velkou - hodinovou partií. Platily tam postupy: ....3 životy pro kapitána,...povinné trojí přehození na začátku hry....první rána kapitána...hra končila až naprostým vybitím všech, kteří sice dál postávali v zámezí, ale dál se hra týkala pouze několika důležitých hráčů. Ale hlavně se všechno točilo kolem kapitána. Hlavně na táborech se tak vybíjená stala velkou zábavou pro "náctileté", kde menší děti plnily spíš roli terčů. Terče byly rafinovaně povybíjeny a celé to byla velice dobrá sranda pro puberťáky.

Jistě to pro nás, kteří jsme to takhle hráli v dětství, zůstane skvělou vzpomínkou na dobu táborů, ale jsou tu nová pravidla.

Nová pravidla jsou velice inspirativní.

Hraje se na čas. - To je obrovská výhoda pro všechny pořadatele turnajů a školních utkání. Počet utkání a potřebný čas se dá jednoduše vypočítat.

Dva poločasy - 2x7 minut - V přestávce se samozřejmě mění strany, ale hlavně se vybití vrací znovu do hry!!! Kdo chyboval, dostává možnost "druhé šance".

K přihrávkám lze používat i boků hřiště. I vybití hráči se tedy mohou hry účastnit aktivně.

Hřiště stačí přehodit pouze jednou.

Kapitán se ještě po vybití všech hráčů vrací do hry, ale má jen jeden život.

Za každé vybití se počítá jeden bod, v poločase se vybití hráči vrací. Vybití v tomhle pojetí není tak osobní. Vybitý může dál hrát aktivně zezadu nebo boků(!) hřiště a v poločase se vrací (!) do hry.

A ještě mnohá další pravidla.

Celkově jsou nová pravidla velice svěží. Více zapojují do hry všechny hráče. Vybízí k aktivnímu přístupu i po vybití. Zjednodušení pravidel o trojím přehození nyní nahrává velmi cenné vrstvě dětí, které přehodí hřiště "jen tak tak". Jedno přehození na začátku hry prostě tolik neodrazuje a hra je velmi dramatickou od 1. do 14. minuty.

10. Drobné odchylky v pravidlech

Vybíjená asi nemá žádný svaz, který by vydal nějakou oficiální verzi pravidel.

Zatím je asi pouze jasné, že by se mělo hrát podle nových pravidel.

Ale i v nich existují různé verze, výklady a různé zvyklosti na místních turnajích.

Takže je na nás umět najít v pravidlech to nejlepší pro děti a na turnajích se prostě umět dohodnout.

11. Vazby k jiným předmětům

Zde naznačené pojetí vybíjené se téměř už blíží projektu. Je ale téměř nemožné vyplýtvat čas hodiny tělocviku nějakým vysvětlováním, či povídáním.

Tady mohou pomoci jiné předměty, do kterých vybíjenou jednoduše promítneme ve stylu projektů.

V hodinách slohu můžeme psát pravidla. Také žáky sestavený soupis taktických rad a debata nad nimi je výbornou slohovou příležitostí. Ve slohu se dají uspořádat i tiskové konference k utkáním, napsat popisku mužstva, komentovat zápas, napsat článek o zápase...

V matematice není od věci naučit se orientovat v tabulce zápasů. Také krátká rozprava nad základními taktickými radami ve vybíjené je vlastně LOGIKA a v podobě 1-2minutové logické rozcvičky může zajímavě otevřít hodinu matematiky. Žáci si taky mohou počítat průměry svých sportovních výsledků, jako kdyby to byl běžný příklad (učivo 5.roč)

12. Různé způsoby hodnocení

Ať už si budeme všímat dílčích výsledků přípravy,zápasů nebo umístění na turnajích, vždycky hodnoťte pozitivně a používejte "Zlaté pravidlo"..= co neradi slyšíte sami, neříkejte při hodnocení dětem.

Testovací tabulky uvedené na konci článku by měly sloužit kantorovi spíš jen jako podklad pro povzbudivé slovní hodnocení. Rozhodně ne jako podklad pro klasifikaci, ani k vytištění a vyvěšení na nástěnku.

13. Zvláštní bodování

Jiné bodování lze použít při cvičných partiích. Uvedu zde několik příkladů, které lze občas použít. Zvláštní bodování může být občas velmi zábavné i účelné, ale nezapomeneme se zase vrátit do klasického.

Obranné bodování - družstvu počítáme bod za každé ubránění se(vyhnutí) soupeřově střele.

Holčičí bodování - když vybije protihráče dívka, získává družstvo dva body, místo obvyklého 1 bodu.

Bodování nových střelců - pro povzbuzení nových střelců můžeme na začátku hry vyjmenovat skupinku hráčů, kteří se zatím neodvážili moc střílet. Každý jejich střelecký pokus odměníme 2 body (pokud to neskončí "odevzdáním" míče soupeři).A 3 body bude odměna za úspěšné vybití.

Kanadské bodování - je z hokeje odvozené hodnocení hráčů. Bod je hráčovi počítán za každé vybití soupeře i za nápaditou přihrávku, která vede k vybití.

14. Modelový trénink situací

Určité herní situace je občas dobré mít zažité úplně popaměti.Určitou situaci si můžeme jaksi "vystřihnout". O výtvarné výchově si tu situaci načrtneme. A o samotném tělocviku ukážeme.Pak lze tu situaci zastavovat, dovysvětlit, zkoušet s různými hráči a testovat různá další řešení.

15. Závěr

Sérii několika postřehů-článků ke hře vybíjená jsem psal se záměrem ukázat, jak lze využít "starou dobrou ozkoušenou věc" i v době tvorby ŠVP.

Vybíjená v těchto článcích není pouze hrou. Je to spíš už tak trochu projekt na téma VYBÍJENÁ, který vychází z tělocviku, ale podle možností a inspirace kantora se může paprskovitě provázat i s jinými předměty.

Někdy je totiž ŠVP zbytečně odmítán jen z toho důvodu, že kritici si prostě NEUMÍ za jeho tezemi nic konkrétního představit.

Schválně jsem si tedy vybral předmět o kterém se říká, že je vůči změnám imunní.

Také samotná vybíjená jako předmět článku nebyla volena náhodně. Je to prvek, který patří do našeho školství možná už celá desetiletí.

Zkuste , prosím , tu "starou dobrou vybíjenou" vzít jako určitý symbol. Symbol schopnosti zachovat z tradic to, co je DOBRÉ a OSVĚDČENÉ a použít to s NOVOU INSPIRACÍ tak, jak je to potřeba pro nároky dneška.

Přeji vám hodně zdaru a inspirace.

Pavel Lutner

AMDG

19.7.2006

K textu patří ještě příloha- testová tabulka v Excelu

Test

Test

Test

Test fyzičky a obratnosti

Test fyzičky a výbušnosti

Celkové hodnocení

Přihrávkový test

Střelecký test A

Střelecký test B

Člunkový běh

Skákání přes švihadlo

Začátek projektu

Konec projektu

Začátek projektu

Konec projektu

Začátek projektu

Konec projektu

Začátek projektu

Konec projektu

Začátek projektu

Konec projektu

výkon

body

výkon

body

zlepšení

výkon

body

výkon

body

zlepšení

výkon

body

výkon

body

zlepšení

výkon

body

výkon

body

zlepšení

výkon

body

výkon

body

zlepšení

Poznámky

Jméno